Včera tu ráno čerstvě až silně foukalo s nárazy kolem 15 m/s, prý (to už jsem jel na hory) na hodinku mírně pršelo a jinak hnus. Dnes o něco zajímavější počasí... především průběh teplot: ráno 3 °C, odpoledne a večer to pomalu stoupalo k 8 °C a od 21:30 najednou fén a 12,5 °C. Aktuálně o půl stupně víc, tedy jako v Ostravě, kde byl ten skok výjimečný.
Dovolím si poreferovat o mém včerejším výletu na hřeben Kněhyně-Pustevny.
Já s kámošem jsme přijeli vlakem do Kunčic p. Ondřejníkem kolem 11:00 a vydali se na( )horu. Hned po necelých 2 km nás strhl vzdušný vír - jeho pohyb byl pozorovatelný těsně před atakem do nás (rotující pomyslný kruh na deštěm zvlhčené zemi).

Po tomto úžasném zážitku jsme pokračovali vesele ve výstupu a dostali se do lesa. Hned od začátku velice namrzlé úseky, kde se naše rychlost chůze pohybovala tak kolem 1 km/h.

Od nějakých 800 m n. m. byl již sníh komplet po celé stezce a šlo se neporovnatelně lépe. Dorazili jsme k rozcestníku a dle turis. značení se pokusili vyjít na vrchol Kněhyně (1 256 m n. m.), ovšem po pár metrech zákaz vstupu kvůli ochraně šelem; respektovali jsme jej a šli na Pustevny. Cestou se kromě 2 pádů (
http://www.youtube.com/watch?v=CJ9w756z4XY) nic zvláštního nestalo a již v šeru kolem 15:30 jsme dorazili k hotelu Tanečnice a dali si něco na zub. (Tamější kulinářský um musím pochválit. Lepší palačinky jsem nejedl.

) No, vyrazili jsme do úplné tmy kolem 17:00 za teploty -2 °C, přičemž pocitově bylo tak +4 °C. A začal teror: Bez baterky nebo mobilu bychom byli v koncích, ovšem mobil jsme měli oba, a tak byl sestup snazší. Přesto nás vystrašilo pár překážek, např. 2 závory, viditelné kvůli mlze až tak ze 3 metrů, pár popadaných stromů nebo kořeny. Vyšmodrchali jsme se z lesa a dostali se do civilizace. Podle mapy nám chyběly ke kunčickému vlak. nádraží zhruba 3 km a s uvolněným pocitem jsme šli podle ní. Ovšem, zapracoval faktor jménem strach, když se odněkud za námi vynořil tak 70kilový pes a přiblížil se k nám na vzdálenost 2 m, při neustálém hrozivém štěkání. Naštěstí jak brzo přišel, tak brzo odešel a mohli jsme roztáhnout půlky.

No a dostavil se faktor lidská chyba: Sešli jsme ze správné cesty, a až jsme došli k informační značce "Kunčice p. Ondřejníkem 6 >", úsměv nám ze rtů zmizel. Nevěděli jsme, zda jít zpátky, či zkusit improvizovat, a tím si cestu zkrátit. Zvítězila improvizace a její následky nám daly pěkně na prdel. Vzali jsme to přes pole a lesy, jenomže nás něco neustále překvapovalo: Buď už cesta, která nebyla na staré mapce zaznačena, nebo oplocená pole; vrcholem byl jakýsi močál/bažina, kam se kámoš propadl až nad úroveň kolen.

Po zkušenostech jsme neriskovali a nasměrovali si to k trati, po níž jsme chtěli jít až k stanici vlaku. Ani zde nám však nebylo dopřáno klidu, když se za námi ze zatáčky vynořil vlak a neměli jsme moc místa k úniku (pouze prudké příkopy). Nakonec se k nám paní štěstěna neotočila zády a stihli jsme poslední vlaky z Kunčic a přestupového Frýdku-Místku; nestihl jsem již vlak do Karviné, ale taťka pro mě zajel a bylo vše OK.
