Náhradní registrační papíry
Napsal: 04 pro 2006, 11:51
Jak to už bývá v amatérské praxi zvykem, měří se na tom, co "dům dal" respektive co nám "někdo dal". To v mém případě platí i o mechanických registračních přístrojích. Měl jsem to štěstí, že můj hydrotermograf byl skoro zánovní, jenže měl jednu zásadní chybu - nebyl k němu dostatek týdenních registračních papírů. Protože se jednalo o výrobek firmy Laboratorní přístroje Praha někdy z období konce totalitní éry, zavrhl jsem už předem pátrání zda snad na nějaké stanici či laboratoři papíry nezůstaly a snažil jsem se najít způsob, jak si pomoct sám. Asi nebudu jediný, kdo se ocitl před podobným problémem a proto se se svými zkušenostmi podělím. Nebudu zde popisovat trnitou cestu (od rozpitých skvrn, potrhaného záznamu až po obarvené ruce inkoustem) na jejímž konci jsem konečně našel papír s takovou úpravou, který i při velmi malém posuvu vyhoví (týdení záznam).
Jak na to:
Předpokládám, že máte originál, či si ho půjčíte nebo narýsujete vlastní předlohu.
Originál papíru zkopírujte v patřičném počtu kusů někde na obyčejné černobílé kopírce nebo prostřednictvím laserové tiskárny. Na kopírku nejsou kladený žádné zvláštní nároky, jedinou podmínkou je, aby kopírka či tiskárna pracovala s práškovým tonerem a v závěrečné operaci používala princip tepelného zažehlení výtisku (nelze použít tiskárnu inkoustovou). Jako papír pro tisk vyhoví běžný hladký bílý kancelářský papír pro kopírky (o váze 80g/m2). Nakopírované papíry ostříhněte na požadovaný rozměr. Delší strana formátu A4 je většinou dostatečně dlouhá, aby vystřižený papír bezpečně ovinul válec registračního přístroje. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Mnohé čtenáře hned napadne, že na tomto obyčejném papíře se bude inkoust zákonitě rozpíjet a dokonce o pisátko drhnout. Souhlasím a právě proto teď bude následovat nejdůležitější operace - naimpregnování papíru.
Na dřevěný stůl nebo širší rovnou desku rozložte několik vrstev novin. Na ně položte první potištěný papír. Vezměte elektrickou horkovzdušnou pistoli používanou na opalování okenních rámů (ono by to šlo určitě i žehličkou, ale vaše drahá polovička ji nejspíš nebude chtít pro tenhle účel zapůjčít), list důkladně nahřejte a pak rychlými tahy navoskujte bezbarvým kusem vosku (stearinu) vyklopeným z kalíšku tzv. čajové svíčky. Vosk se vpije do papíru. Tisk neporuší. Prosákne a přebytek vypijí podložené noviny. Dbejte rovnoměrného rozpití. Pokud jsou někde loužičky, zahřejte místo víc. Vosk se odpaří nebo vsákne do podkladu. Hned jak se tak stane, můžete na tento list položit list další a pokračovat s voskováním. Horké listy leží na sobě a vzájemně se voskem hloubkově propíjí, ale nikde se na jejich povrchu netvoří vosková vrstva. Chce to trochu zručnosti, ale při troše cviku navoskování celoroční zásoby papírů netrvá více než hodinu. Po skončení práce, dokud je svazek listů horký a vosk tekutý, vložte listy střídavě mezi čisté novinové listy, ktreré přebyteky vsáknou. Ještě než úplně schládnou, je vhodné vše (i s novinami) stočit do ruličky (potiskem vně). Papíry si i po ochlazení zachovají snahu se zkrucovat a lépe se pak zakládají na válec přístroje.
Takto upravený papír je poloprůsvitný, jeví se na omak mastný, hladký, nešpiní, nenavlhá. Sice se po něm nesnadno píše propisovačkou (datum a čas založení do přístroje), ale hydrografický inkoust (např. červený Regopen 12) na něm zanechává krásnou jasnou ostrou stopu, protože nezůstává na povrchu, ale probarvuje i napuštěný vosk. Záznam se ani při zastavení hodinového stroje nerozpije a ani po bezprostředním vyjmutí z přístroje se nerozmazává. Pera se nezanášejí a po povrchu snadno kloužou, takže zapisovač snadno registruje i prudné změny měřených veličin. Spotřeba inkoustu je naprosto minimální, takže doplňování pisátek je s odstupen několika týdnů až měsíců.
Zatím jsem s těmito doma upravenými papíry spokojený. Pokud máte lepší způsob úpravy registračních papírů, budu rád, když přispějete se svou troškou do mlýna...
Jak na to:
Předpokládám, že máte originál, či si ho půjčíte nebo narýsujete vlastní předlohu.
Originál papíru zkopírujte v patřičném počtu kusů někde na obyčejné černobílé kopírce nebo prostřednictvím laserové tiskárny. Na kopírku nejsou kladený žádné zvláštní nároky, jedinou podmínkou je, aby kopírka či tiskárna pracovala s práškovým tonerem a v závěrečné operaci používala princip tepelného zažehlení výtisku (nelze použít tiskárnu inkoustovou). Jako papír pro tisk vyhoví běžný hladký bílý kancelářský papír pro kopírky (o váze 80g/m2). Nakopírované papíry ostříhněte na požadovaný rozměr. Delší strana formátu A4 je většinou dostatečně dlouhá, aby vystřižený papír bezpečně ovinul válec registračního přístroje. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Mnohé čtenáře hned napadne, že na tomto obyčejném papíře se bude inkoust zákonitě rozpíjet a dokonce o pisátko drhnout. Souhlasím a právě proto teď bude následovat nejdůležitější operace - naimpregnování papíru.
Na dřevěný stůl nebo širší rovnou desku rozložte několik vrstev novin. Na ně položte první potištěný papír. Vezměte elektrickou horkovzdušnou pistoli používanou na opalování okenních rámů (ono by to šlo určitě i žehličkou, ale vaše drahá polovička ji nejspíš nebude chtít pro tenhle účel zapůjčít), list důkladně nahřejte a pak rychlými tahy navoskujte bezbarvým kusem vosku (stearinu) vyklopeným z kalíšku tzv. čajové svíčky. Vosk se vpije do papíru. Tisk neporuší. Prosákne a přebytek vypijí podložené noviny. Dbejte rovnoměrného rozpití. Pokud jsou někde loužičky, zahřejte místo víc. Vosk se odpaří nebo vsákne do podkladu. Hned jak se tak stane, můžete na tento list položit list další a pokračovat s voskováním. Horké listy leží na sobě a vzájemně se voskem hloubkově propíjí, ale nikde se na jejich povrchu netvoří vosková vrstva. Chce to trochu zručnosti, ale při troše cviku navoskování celoroční zásoby papírů netrvá více než hodinu. Po skončení práce, dokud je svazek listů horký a vosk tekutý, vložte listy střídavě mezi čisté novinové listy, ktreré přebyteky vsáknou. Ještě než úplně schládnou, je vhodné vše (i s novinami) stočit do ruličky (potiskem vně). Papíry si i po ochlazení zachovají snahu se zkrucovat a lépe se pak zakládají na válec přístroje.
Takto upravený papír je poloprůsvitný, jeví se na omak mastný, hladký, nešpiní, nenavlhá. Sice se po něm nesnadno píše propisovačkou (datum a čas založení do přístroje), ale hydrografický inkoust (např. červený Regopen 12) na něm zanechává krásnou jasnou ostrou stopu, protože nezůstává na povrchu, ale probarvuje i napuštěný vosk. Záznam se ani při zastavení hodinového stroje nerozpije a ani po bezprostředním vyjmutí z přístroje se nerozmazává. Pera se nezanášejí a po povrchu snadno kloužou, takže zapisovač snadno registruje i prudné změny měřených veličin. Spotřeba inkoustu je naprosto minimální, takže doplňování pisátek je s odstupen několika týdnů až měsíců.
Zatím jsem s těmito doma upravenými papíry spokojený. Pokud máte lepší způsob úpravy registračních papírů, budu rád, když přispějete se svou troškou do mlýna...